Michal Pluhař - rozhovor

		Jméno: Michal Pluhař
		Post: kapitán A mužstva
		Narozen: 13. dubna 1978

Mohl by si našim fanouškům stručně popsat svoji fotbalovou kariéru?

S fotbalem jsem začal poměrně pozdě. Nejprve jsem hrával za AFK Kolín, kde jsem si vyzkoušel různé mládežnické výběry. Později jsem se přesunul do Červených Peček, odkud jsem se dostal do Nebovid. Paradoxně největší úspěch, na který budu vzpomínat jsem si užil při hostování v FK Kolín, kde jsem si mohl na malý moment čichnout k fotbalu na vysoké úrovni a absolvoval jsem pod trenérem Frýdkem např. přípravný zápas proti v té době mistru ligy z Liberce.

V úvodním kole okresního přeboru jsi nastoupil na postu brankáře. Jak k tomu došlo a jak zpětně hodnotíš svůj výkon?

Myslím že tohle musím vysvětlit proč vůbec ... Na pláckách před barákem jsem byl ten nejmladší, a tak jsem vždycky skončil v bráně a celkem solidně se tam naučil sebou plácat. Když jsem pak skončil v bráně a hrál s vrstevníky, tak jsem je jasně v bráně výkonostně převyšoval. Později, kdykoliv byl problém s brankářem, tak jsem tam vlezl a jeden čas jsem se dokonce věnoval pouze chytání. Díky tomu se vlastně uskutečnilo i mé hostování v FK Kolín.

Z tohoto působení se znám i s trenérem Kalendou, a tak když mě kouč oslovil přijal jsem to. Utkání se mi asi povedlo, podle hlasů z kabiny i podle fanoušků, kteří chtějí abych tam zůstal. Nicméně vím, že tam toho bylo spoustu špatně, nic co by se nedalo dopilovat tréninkem. Reflexivně bylo vše v pořádku, ale balon mi neustále padal a asi bych za normálních okolností chodil do standardek z kterých se inkasovalo. Prostě bych je tam zválcoval, na to ale nebyla sebedůvěra.

S příchodem nového trenéra došlo ke spoustě změnám, ať již v počtu tréninků, tak i v jejich náplni. Jak hodnotíš tuto změnu z pohledu hráče?

Na toto mám dva pohledy. Jednak mám obrovskou radost, že nás trénuje právě Martin. Možná u nás nezůstane dlouho, a proto by si každý měl vzít z jeho tréninků co nejvíc. Tréninky to jsou vážně výživné a jsou neustále v tempu, neexistují při 90ti minutách žádná slepá místa a já jsem z toho nadšený. Najednou se chodí na tréninky a není to jen proto, že nás trénuje "ten" Kalenda, který má respekt, ale i proto, že to má koule.

Na druhou stranu jeho příchodem značně trpím, nehraju na svém postu a jsem z toho dost zklamaný. Doufám, že můj čas ještě přijde a já se na své místo vrátím. Role útočníka mi nesedí, snažím se, strašně se na sebe soustředím, ale mám pocit že nejsem prospěšný.

Již v průběhu minulé sezóny jsi dostal roli kapitána. Co pro tebe znamená nosit kapitánskou pásku?

Hrozně jsem chtěl postoupit, vrátit nebovidskej fotbal mezi baštu okresu. Myslím, že to bylo znát, a proto jsem byl i na tu pásku dost hrdý a jsem doteď. Nicméně myslím, že pokud zůstanu v útoku, tak si jí dlouho neudržím a raději se jí vzdám dobrovolně. Mám za to, že kapitán by měl být leadrem jak v kabině, tak i na hřišti a já jsem tak moc svázanej v útoku svým vlastním výkonem, že nedokážu vnímat hru kolem sebe a to kapitán prostě musí! Musím ale říct, že hrát středového obránce, být slyšet, mít pásku na ruce a hráče před sebou, postupovat s balónem u nohy a hledat spoluhráče nahrávkou ... to se mi strašně líbilo a né že né. Dělat kapitána je vyjímečný, mám to rád.

Jsi znám jako velký bouřlivák, který pro kartu nejde daleko. V loňské sezóně jsi naštěstí tuto pověst příliš nepotvrdil, čím si to vysvětluješ?

Asi to bude tím, že jsem měl několikrát možnost pořádně se kouknout kolem sebe a zjistit, že jsem buď úplně nejstarší a nebo z těch starších. Taky jsme předváděli hru, která byla výborná a nebyl důvod abych se rozčílil. Za stavu 3:0 mi přišlo jako trapnost jít nadávat rozhodčímu. Jarní část už jsem ale tak klidnou neměl, letěl kabinou prádelní koš a pak i kopačky a po podlaze se válelo sklo z rozbitých flašek ... to jsem prostě já. Za pět minut mě pak všechno strašně mrzí.

Mám ale pro mou klidnější povahu i jedno možná opodstatněnější vysvětlení, adrenalinem se pro mě stalo chodit na zápasy mého syna Ondrase a fandit na lajně, to cítím srdce až v krku. Tam se asi vyčílím a pak už nemám sílu předvádět něco na hřišti.

Tvůj bratr od letošní sezóny trénuje kolínskou rezervu, která bude za nedlouho naším soupeřem. Jak se na tento duel těšíš a kdo myslíš, že odejde jako vítěz?

Vůbec to neberu jako zápas mezi mnou a bráchou, přeju mu v Kolíně hodně úspěchů a myslím, že ani on to nebude tak brát. Určitě ale bude zápas pro nás oba zvláštní, on tu hrával, já zase v Kolíně. Každopádně ani nevím kdy hrajeme proti sobě, je mi to šumák. Favoritem teď bude Kolín, mají rozlosování uděláno tak, aby měli tým podpořený hráči A mužstva a dorostu. My budeme muset přitvrdit a jak říká trenér, "vykopat je ne tribunu". Když si uděláme respekt, nebudeme poražený už před zápasem, tak je možný všechno. Pamatuju si, že něco podobného tu Kolín hrál už před cca devíti lety a tým plný hráčů z áčka u nás neuspěl. Historie se může opakovat.

Autor: lch